The Goddess Saraswati

Bohyně řeči, moudrosti, poznání. Ochránkyně umění. 

Podle hinduistické tradice je bohyně Sarasvatí dcerou boha Šivy a Durgy (bohyně Parvatí). Kromě toho se Sarasvatí řadí k trojici manželek zaslíbených bohům z hlavní božské triády (Bráhma, Šiva, Višna). Nejen, že je považována za manželku boha Bráhmy, často je označována za jeho ženskou součást, lůno, z něhož se rodí svět a lidské bytosti.

Původně byla Sarasvatí uctívána jako řeka, na jejímž břehu se již kolem roku 2500 – 1800 př. n. l. rozpínala rozvinutá městská civilizace. Později se proměnila ve védskou bohyni řeči, která umožňovala lidem vnímat, chápat a vyjadřovat slova, díky nimž dokázali vystihnout podstatu věcí. 

Z těchto připodobnění patrně vznikla dnešní podoba Sarasvati jako reprezentantky moudrosti, poznání, vzdělání, výchovy, výtvarného umění, hudby, výmluvnosti a síly. Jakoby se stala ztělesněným synonymem toku znalostí.

Traduje se, že tato bohyně disponuje pravomocemi, které nám mohou zajistit dobré studijní výsledky, inspiraci v uměleckém tvoření, vynikající řečnické schopnosti či zlepšení soustředění a paměti.

Obvykle bývá Sarasvatí zobrazována s tenoučkým srpkem měsíce na čele a světlou pletí. Sedící na lotosovém květu v bílém ošacení evokuje čistotu pravého poznání, která člověka osvobozuje od lpění nad pozemskými materiálními předměty. Mívá dvě až čtyři paže, každá symbolizuje jednotlivý aspekt lidského učení: mysl, intelekt, ostražitost a ego. V jedné ruce drží svaté písmo (Védu), v druhé málu (růženec), ve třetí veenu (hudební nástroj) a ve čtvrté drží zpravidla nádobu s posvátnou vodou. Tyto čtyři předměty zastupují čtyři védy, posvátné hinduistické knihy, v nichž jsou zastoupeny tři umělecké formy: poezie, próza, hudba. Jejím tzv. jízdním zvířetem je divoká husa, jež je sama osobě emblémem vědění.

Slavnost bohyně Sarasvatí (Vasant Panchami nebo také Saraswati Puja) připadá na konec ledna či začátek února a ohlašuje příchod jara.